Zákon o ochraně oznamovatelů dává povinným subjektům možnost omezit okruh osob, které mohou využít jejich vnitřní oznamovací systém. Zatímco zaměstnanci, úředníci, dobrovolníci či stážisté mají přístup zaručený vždy, organizace může legálně vyloučit širší okruh externistů – například OSVČ a jiné dodavatele, konzultanty, akcionáře nebo společníky. Pokud se organizace k tomuto omezení rozhodne, musí na svém webu zveřejnit formální větu o jejich vyloučení. Tímto krokem jim sice nebere právo protiprávní jednání oznámit, ale de facto před nimi zavírá dveře a nutí je obracet se rovnou na externí oznamovací systém Ministerstva spravedlnosti.
Z hlediska transparentnosti a řízení rizik je klíčové ponechat vnitřní kanál otevřený pro všechny, tedy i pro dodavatele a externí partnery. Mnoho případů nekalého jednání, nehospodárnosti či korupce vzniká právě při styku povinného subjektu s jejím okolím. Pokud povinný subjekt přijímání těchto oznámení interně zablokuje, přichází o cenný zdroj informací, ztrácí možnost vyřešit problém včas a diskrétně a zbytečně riskuje, že se o problému dozví až od státních orgánů. Otevřený systém navíc vysílá jasný signál, že uvnitř organizace jde o skutečně etické prostředí, nikoliv jen o odškrtnutí byrokratické povinnosti.