Veřejnost by neměla mít pochybnosti o tom, proč a za jakým účelem stát danou firmu vlastní. Zároveň by mělo být jasné, jaké konkrétní cíle jsou firmě, resp. jejímu managementu stanoveny, aby si veřejnost mohla zhodnotit, zda daná firma funguje dobře, nebo špatně.

Např. u státních podniků takovou strategii musí schválit přímo dozorčí rada podniku, a to na základě § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 77/1997 Sb. o státním podniku.

Kromě toho existenci vlastnické politiky u každé státní firmy předpokládá i vláda, což vychází např. z nařízení vlády ze dne 12. 12. 2018 č. 835, kterým vláda přijala Zásady odměňování vedoucích zaměstnanců a členů orgánů ovládaných obchodních společností s majetkovou účastí státu včetně státních podniků a jiných státních organizací zřízených zákonem nebo ministerstvem. Na základě čl. 3 odst. 2 těchto zásad pak pro účely nastavení politiky odměňování mají jednotlivá ministerstva nastavit taková kritéria a cíle managementu, které „by měly přispívat k dlouhodobé udržitelnosti dotčeného subjektu a k plnění strategických cílů. Zároveň by měly být kombinací ekonomických a odborných kritérií.“

Vzhledem k tomu, že jde o firmy 100% vlastněné státem, a tedy lze říct, že všichni občané jsou „akcionáři“ státních firem, pak neexistuje rozumný důvod, proč alespoň v základních parametrech účel a cíle státních firem nezveřejňovat na webových stránkách firmy. Ostatně obchodní společnosti kotované na burze musí být ze zákona o podnikání na kapitálovém trhu právě takto transparentní vůči svým akcionářům. Podobně transparentní by měly být i státní firmy vůči občanům.

Známé heslo říká, že „Kdo neměří, ten neřídí“. Jak jinak než stanovením konkrétních ročních cílů lze hodnotit výkon managementu státní firmy? Obzvláště v situaci, kdy u státních firem nebývá zisk zdaleka jediným ukazatelem výkonnosti managementu, protože státní firmy naplňují i různé strategické zájmy státu. Vlastník (stát) musí managementům státních firem dávat konkrétní, měřitelné a ambiciózní cíle, aby byl veřejný majetek spravován maximálně efektivně.

Není důvod, aby KPI managementu nebyly zveřejňovány. Veřejnost má právo vědět, jaké jsou cíle managementu a jak cíle plní.

V případě, že management selhává, má veřejnost působit na politickou reprezentaci, aby neblahý stav napravila. Opačně i pro management státních firem, který naplňuje stanovená KPI, je zveřejnění dosažených hodnot obranou před případným politickým tlakem nebo odvoláním ze zástupných důvodů.

Na první pohled jde o samozřejmost, že firma zveřejní jména členů nejvyššího vedení a členů dozorčí rady. Zatímco jména vedení společnosti se veřejnost dozví vždy, jména členů dozorčí rady, kteří jsou fakticky prostředníky mezi veřejností a státní firmou, se nezveřejňují ve všech případech. Doplnění fotografií zmíněných osob pak můžeme pouze doporučit.

ČEPS, a.s. zveřejňuje jména, stručné životopisy i fotografie členů managementu, dozorčí rady, a dokonce i výboru pro audit.

Pokud veřejnost navštíví stránky státní firmy, měla by nabýt dojmu, že se státními prostředky nakládají dostatečně kompetentní lidé. Alespoň krátké CV, případně prolink např. na profil na LinkedInu, považujeme za naprostý standard.

Namítne-li někdo, že jde o osobní údaje zmíněných osob, pak 1. toto považujeme za standard i v soukromém sektoru, 2. v souladu s nominačním zákonem zveřejňuje vládní Výbor pro personální nominace ve svých zveřejněných zápisech i právě životopisy posuzovaných kandidátů.

Následující situace by se opravdu neměly stávat: Manažer státní firmy má majetkový podíl v některém z dodavatelů. Manažer státní firmy je členem vedení fotbalového klubu, který státní firma sponzoruje. Manažer státní firmy je zastupitelem obce, které státní firma zadotovala výstavbu fotbalového hřiště v rámci svého CSR programu. Všechny tyto situace narušují důvěru veřejnosti v řízení státní firmy.

Nad rámec zákazu konkurence pro členy představenstva (§ 441) a dozorčí rady (§ 446 zákona o obchodních korporacích), případně § 14 zákona o státním podniku mají členové managementu např. bank povinnost zveřejnit i další svá angažmá v jiných právnických osobách. Z našeho pohledu jde o standard, který by měl být následován i u státních firem. Není třeba jakékoli angažování manažerů státních firem omezovat nad rámec zákona o obchodních korporacích, ale protože přeneseně manažeři nakládají se státními prostředky, měla by veřejnost mít informace i o takových angažmá manažerů, která se neevidují ani ve veřejných rejstřících – např. majetkové podíly v obchodních korporacích, členství ve spolcích, sportovních klubech, kulturních institucích nebo členství v politických orgánech. Tato angažmá by měli členové managementu zveřejňovat na webu státní firmy.

Angažmá v jiných společnostech je snadno dohledatelné u členů představenstva i dozorčí rady např. u soukromé banky MONETA Money Bank, a.s.

U státních firem podléhajících regulaci ČNB jsou tyto údaje poměrně obtížně dohledatelné, viz hodnocení Národní rozvojová banka, a.s., Česká exportní banka, a.s., Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s.

Stejně jako u členů představenstva by i členové kontrolních orgánů (typicky dozorčí rady) měli mít na webu snadno dohledatelný alespoň stručný životopis. Předně jde o zástupce vlastníka (v přeneseném smyslu zástupce veřejnosti), kteří dohlíží na výkon funkce členů managementu. Jejich profesní životopis by tedy měl odpovídat důležitosti a nárokům na takové funkce.

Právě u členů dozorčích rad se skloňuje pojem „politická trafika“. Z našeho pohledu není problematické napojení člena kontrolního orgánu na konkrétní politickou stranu. U státních firem je za výběr členů kontrolního výboru (mimo zástupce zaměstnanců) zpravidla odpovědný příslušný ministr, tudíž i členové kontrolního orgánu nesou jistou míru politické odpovědnosti ministra.

Je však zásadní, aby výběr kandidátů na funkce, které jsou naprosto stěžejní pro kvalitní „governance“ státní firmy, reflektoval nároky na kvalitu členů kontrolního orgánu. Namítne-li někdo, že jde o osobní údaje zmíněných osob, pak 1. toto považujeme za standard i v soukromém sektoru, 2. v souladu s nominačním zákonem zveřejňuje vládní Výbor pro personální nominace ve svých zveřejněných zápisech i právě životopisy posuzovaných kandidátů (včetně členů kontrolních orgánů). Zprávy výboru pro vládní nominace jsou však velmi kusé co do odůvodnění, a navíc se v nich ne zcela dobře vyhledává, pokud jde o nalezení zápisu z jednání o konkrétním kandidátovi.

Zveřejněním životopisů členů kontrolních orgánů se nastavuje i pomyslní laťka pro úroveň kompetencí budoucích členů kontrolních orgánů vybraných budoucím ministrem. Veřejnost by tak měla mít k dispozici snadno dostupnou informaci o tom, kdo a s jakým profesním profilem zastupuje její zájmy při kontrole managementu státní firmy.

Zde platí obdobně doporučení k otázce č. 3. i pro členy kontrolních orgánů.

Angažmá v jiných společnostech je snadno dohledatelné u členů představenstva i dozorčí rady např. u soukromé banky MONETA Money Bank, a.s.

U státních firem podléhajících regulaci ČNB jsou tyto údaje poměrně obtížně dohledatelné, viz hodnocení Národní rozvojová banka, a.s., Česká exportní banka, a.s., Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s.

Kromě toho, že k nároku veřejnosti na informace o odměnách vrcholných představitelů veřejné správy (včetně státních firem) existuje již bohatá judikatura soudů, změnil se již i zákon o svobodném přístupu k informacím, a to změnou § 8a, která míří právě na funkce hodnocené v projektu Transparentní Česko.

Vedle toho je zde však na místě i soukromoprávní úprava § 121o odst. 4 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu, který předpokládá, že veřejně obchodovatelné obchodní společnosti každoročně zveřejňují Zprávu o odměňování managementu i kontrolního orgánu. Důvodem je transparentnost a nediskriminace akcionářů a potenciálních akcionářů. Vzhledem k tomu, že u státních firem je možné v přeneseném smyslu považovat občany ČR za akcionáře státních firem, máme za to, že obdobně transparentní co do odměňování členů svých nejvyšších orgánů by měly být i státní firmy.

Vzhledem k tomu, že u některých společností může stále jít o citlivou otázku, rozhodli jsme se poskytnuté odměny managementu na webu Transparentní Česko nezveřejňovat, ledaže tyto odměny byly již zveřejněny např. na webu https://platy.hlidacstatu.cz/Urednici.

Poskytnuté odměny managementu České pošty:https://platyuredniku.hlidacstatu.cz/Urednici/Detail/kr7cdry

Dovolíme si i příklad z Německa, kde se státní firmy řídí i kodexem Public Corporate Governance Kodex des Bundes (viz kapitola 7). Zde příklad zveřejnění odměn u představenstva a dozorčí rady Deutsche Bahn.

Platí obdobně doporučení jako k otázce č. 6.

Poskytnuté odměny managementu České pošty: https://platyuredniku.hlidacstatu.cz/Urednici/Detail/kr7cdry

Dovolíme si i příklad z Německa, kde se státní firmy řídí i kodexem Public Corporate Governance Kodex des Bundes (viz kapitola 7). Zde příklad zveřejnění odměn u představenstva a dozorčí rady Deutsche Bahn.

Transparentně nastavená pravidla pro odměňování managementu jsou důležitá jak pro právní jistotu managementu, tak pro zástupce vlastníka, který podle těchto pravidel odměny managementu schvaluje (v závislosti na stanovách to bývá buď dozorčí rada, nebo přímo odbor ministerstva).

Pravidla by měla nastavit předvídatelné podmínky pro fixní a variabilní složky odměny, stejně jako nefinanční část odměn, případně odchodné či konkurenční doložky.

Dosavadní odměňování managementu státních firem se řídí nařízením vlády ze dne 12. 12. 2018 č. 835, které schválilo: Zásady odměňování vedoucích zaměstnanců a členů orgánů ovládaných obchodních společností s majetkovou účastí státu včetně státních podniků a jiných státních organizací zřízených zákonem nebo ministerstvem. Tyto se ovšem 1. vztahují na odměny manažerů s roční odměnou více než 2,5 mil. Kč, 2. dávají pouze základní rámec nastavení odměn managementu. Každá společnost by tak měla mít nastavena svá pravidla pro odměňování managementu.

Vedle toho je zde na místě zmínit i soukromoprávní úpravu § 121k odst. 4 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu, který předpokládá, že veřejně obchodovatelné obchodní společnosti zveřejňují i Politiku odměňování, která dopadá na členy managementu i kontrolního orgánu. Důvodem je transparentnost a nediskriminace akcionářů a potenciálních akcionářů. Vzhledem k tomu, že u státních firem je možné v přeneseném smyslu považovat občany ČR za akcionáře státních firem, máme za to, že obdobně transparentní co do odměňování svých nejvyšších orgánů by měly být i státní firmy.

Kontrolní orgán je prodlouženou rukou vlastníka, ergo u státních firmem prodlouženou rukou veřejnosti. V doporučeních Světové banky nebo OECD je na kompetence a adekvátní podmínky pro výkon funkce členů kontrolních orgánů státních firem kladen značný důraz.

Na webu Transparentní Česko odměny členů dozorčích rad na rozdíl od odměn managementu zveřejňujeme. Chceme však především poukázat na fakt, že z našeho pohledu by při zvýšených nárocích na členy kontrolních orgánů měly být adekvátně zvýšeny i jejich odměny. Členství v kontrolním orgánu státní firmy nepovažujeme za „politickou trafiku“, ba naopak. Pro obsazení kontrolních orgánů nejlepšími kandidáty pak považujeme adekvátní odměny za nezbytný krok. U odpovědí na tuto otázku jsme se totiž nezřídka setkali s odměnami, které nebyly navyšovány od roku 2012, jako u Správy železnic, státní organizace.

Mnoho státních podniků nám odpovídalo přímo s odkazem na web Hlídač státu, kterému již odpověď na tyto informace poskytly dříve: https://platy.hlidacstatu.cz/urednici/detail/gg4t8hf

Dovolíme si i příklad z Německa, kde se státní firmy řídí i kodexem Public Corporate Governance Kodex des Bundes (viz kapitola 7). Zde příklad zveřejnění odměn u představenstva a dozorčí rady Deutsche Bahn

Management se smlouvami na dobu určitou je v pozici, kdy si je vědom toho, že svůj výkon bude muset v dohledné době obhájit. Stát by měl vytvořit takové podmínky, které budou sloužit k maximálnímu využití potenciálu vrcholových manažerů. V případě, že je manažer státní firmy vybrán pouze na dobu určitou (zpravidla 3–5 let), lze mu snáze nastavit cíle a měřit jeho úspěch ve funkci. Před koncem funkčního období by mělo nastat buď transparentní výběrové řízení na funkci manažera, do které se může přihlásit i stávající manažer, anebo za výjimečných okolností může být funkčního období prodlouženo opět na dobu určitou.

V případě manažerů se smlouvou na dobu neurčitou jde sice o jistý benefit při výkonu funkce, nicméně vlastník je zde v méně výhodném postavení. Pro výměnu manažera státní firmy je totiž potřeba jistý politický kapitál, který se typicky v časech před libovolnými volbami nemusí chtít ministrům vynakládat. Při smlouvách na dobu neurčitou tak může být cílem manažera státní firmy „přežití“ do následujících voleb, a to spíše navazováním dobrých vztahů s kontrolními orgány nebo s ministerstvem.

V hodnocení tedy bonifikujeme smlouvy na dobu určitou.

Srov. německý Public Corporate Governance Kodex des Bundes, který v bodě 5.2.4. doporučuje uzavírání smluv o výkonu funkce manažerů státních firem na maximálně 5leté funkční období.

Výběrové řízení na pozici vrcholného manažera státní firmy musí splnit několik požadavků, aby ho bylo možné označit za úspěšné.

1. Musí být nastaveno natolik důvěryhodně, aby přilákalo co nejlepší kandidáty na danou funkci.
2. Musí být natolik důvěryhodné pro aktuální opozici, aby neměla pocit, že si vláda/příslušný ministr obsazuje vedení státních firem „svými lidmi“.
3. Musí být natolik důvěryhodné, aby veřejnost měla důvěru v efektivní nakládání s majetkem státní firmy.

Jedním ze stěžejních a ověřených principů při výběru manažerů veřejných podniků je i veřejné slyšení, ve kterém jsou kandidáti na danou funkci (alespoň nejlepší 3) vystaveni potenciálním dotazům veřejnosti či jejich zástupců. Ani v ČR nám není tento způsob výběrového řízení úplně cizí. Obdobně (byť ne s aktivní účastí veřejnosti) je vybírán např. generální ředitel ČT.

Na Slovensku je tento princip již osvědčeným způsobem výběru do funkcí představitelů ústředních orgánů státní správy i veřejných podniků (především na úrovni samospráv). Nejlepší zkušenost a příklad dává patrně hlavní město Bratislava, které obsazuje veškeré managementy městských firem právě i s prvkem „verejného vypočutia“.

Obdobně viz doporučení k otázce č. 11.

Členy managementu státní firmy by rozhodně neměli být aktivní politici. Členem managementu státní firmy by měla být pouze osoba, u které další okolnosti nezavdávají pochybnosti o tom, zda má politické afiliace k aktuální koalici či opozici.

Tuto otázku jsme vyhodnocovali pomocí databáze členů orgánů jednotlivých státních firem v kombinaci s databází tzv. politicky exponovaných osob. Naše hodnocení tak nemusí být bezchybné, neboť obzvláště databáze politicky exponovaných osob není nikde oficiálně aktualizovaná a veřejně dostupná. Spoléhali jsme se na data z centrálního registru oznámení a wikidat.

Státní firmy by měly být dostupné pro práci všem uchazečům bez rozdílu např. politické afiliace. Toto se samozřejmě nedá nikdy ověřit bezezbytku, tudíž hodnotíme alespoň toto minimum, které považujeme za standard i v soukromém sektoru.

Profil zadavatele je zásadním informačním zdrojem o veřejných zakázkách státních firem. Měl by tak být k nalezení snadno i na webu samotné státní firmy, aniž by veřejnost nebo potenciální dodavatelé museli zkoumat, který z profilů státní firma aktuálně používá.

Odkaz na profil zadavatele je běžnou součástí webů státních firem, jako např. u hotelu Thermal.

Zveřejnění alespoň rámcových pravidel pro zadávání veřejných zakázek mimo režim zákona je důležité jak pro dodavatele, kteří tak mají stejný (nediskriminační) přístup k informacím o pravidlech zadavatele, tak i pro veřejnost, která si může ověřit, že interní předpisy státní firmy pro zadávání veřejných zakázek jsou v souladu s principy odpovědného corporate governance. Konkrétně jde o to, zda např. generální ředitel nemá příliš volné ruce pro zadávání veřejných zakázek mimo režim zákona. Teoreticky by totiž generální ředitel mohl bez jakýchkoli bližších pravidel a omezení schvalovat zakázky až do zákonných limitů, což je u zakázek na stavební práce u zadavatelů tzv. sektorových podlimitních veřejných zakázek až cca 150 mil. Kč bez DPH.

Metodika MMR, dostupná zde, doporučuje mimo jiné i vstřícnější vztah k uchazečům o veřejné zakázky, kteří se dozvěděli, že jejich nabídka nebyla vybrána. V Metodice popsaný institut „Výhrad k poptávkovému řízení“ cílí na situace, ve kterých je nevybraný uchazeč o veřejnou zakázku nejpodezíravější k veřejnému zadavateli, ale nemá žádné legální možnosti, jak se proti rozhodnutí zadavatele bránit.

Institut výhrad je kvazi-opravným prostředkem, protože veřejnému zadavateli nebrání v uzavření smlouvy. Veřejný zadavatel se pouze zavazuje k tomu, že neúspěšnému uchazeči dá zpětnou vazbu na jím vznesené podezření, které z jakéhokoli důvodu u zakázky nabyl. Pro zvýšení důvěryhodnosti smysluplnosti výhrad se zároveň zadavatel neúspěšnému uchazeči zavazuje k tomu, že odpověď na výhradu schválí osoba nadřízená tomu, kdo zakázku na straně zadavatele administroval. Více o institutu výhrad např. zde.

Institut výhrad se do Metodiky MMR dostal z inspirace od MŠMT (viz Společný řídící akt 6/2025, bod 7.3.9 – opravné prostředky, který obsahuje pravidla pro VZ ministerstva i jemu podřízených organizací již několik let).

Velmi se této praxi blíží i Letiště Praha, a.s.,

Letiště Praha a.s. odpovědělo na žádost o informace následující: „Povinný subjekt informuje neúspěšné uchazeče o veřejnou zakázku malého rozsahu nebo podlimitní sektorové zakázky o skutečnosti, že mají možnost se dotázat na skutečnosti související s daným výběrovým řízením; v rámci tohoto úkonu mohou neúspěšní uchazeči upozornit Povinný subjekt i na nestandartní/podezřelé jednání.” Tento proaktivní přístup k neúspěšným uchazečům hodnotíme jako splnění položené otázky. Právě takto otevřený přístup k neúspěšným uchazečům posiluje důvěru k zadavateli a otevírá možnost k získání zpětné vazby na průběh výběrového řízení od neúspěšného uchazeče, byť by byla taková zpětná vazba negativní.

Dle prováděcí vyhlášky k zákonu o zadávání veřejných zakázek č. 345/2023 Sb. o uveřejňování formulářů pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek a náležitostech profilu zadavatele je nutné na profilu zadavatele uchovat zveřejněné dokumenty pouze po dobu 2 let od jejich zveřejnění.

V praxi však jde o velmi krátkou lhůtu. Zadavatelům, kteří si nechají nastavit uveřejnění dokumentů od svého poskytovatele profilu pouze po nejkratší možnou dobu dvou let, se stává, že dokumenty z profilu pro veřejnost „zmizí“ ještě v průběhu plnění veřejné zakázky. Pokud si tak veřejnost, která dostane pochybnosti o kvalitě či rychlosti plnění stavební zakázky v jejích okolí, chce ověřit, na základě čeho byl vybrán dodavatel, často již tuto možnost nemá.

Proto apelujeme na ponechání dokumentů na profilu zadavatele alespoň po dobu 4 let. (Jde o zásadní dokumenty jako zadávací dokumentace, reakce na dotazy uchazečů, písemná zpráva zadavatele apod.)

Evidence dokumentace o veřejných zakázkách proběhlých v minulosti na profilu zadavatele je u všech firem naplňovaným standardem. Jako namátkou vybraný příklad uvádíme zakázku firmy LOM Praha s.p. z roku 2016.

I nakládání s nepotřebným majetkem by mělo být v souladu s principy 3E. Pokud nejde o drobný majetek, měla by státní firma hledat nejvhodnější možnost zpeněžení takového majetku ideálně co nejtransparentnějším způsobem.

Z našeho pohledu jde o agendu, která by měla být uvedena přímo na webu státní firmy, kde by se uchazeči o nepotřebný majetek mohli dovědět o podmínkách prodeje majetku za rovných podmínek. Obdobné by mělo platit i u pronájmů majetku státní firmy.

Více než polovina firem na svém webu nabídky prodeje a pronájmu majetku různým způsobem zveřejňuje. Jako jeden z přehledných způsobů uvádíme příklad Lesů ČR, s.p.

Viz doporučení k otázce č. 5. Ovšem aby měli zájemci o nepotřebný majetek vůli se o majetek hlásit a podat nejlepší nabídku, musí nabýt důvěru, že jejich snaha má smysl. Bez dopředu daných pravidel, jak se v případě prodeje majetku postupuje, tuto důvěru zájemci nabýt nemohou.

Příkladem dobré praxe zpracovaní interních směrnic pro nakládání s majetkem a nepotřebným majetkem jsou Vojenské lesy a statky ČR. Další dvě směrnice téhož podniku zde a zde.

Už v roce 1999 schválila Vláda ČR usnesení, kterým nastavila základní rámec pro poskytování dotací, darů a sponzoringu pro státem vlastněné firmy. Usnesení však nechává pro státní firmy široký prostor, ve kterém se mohou pohybovat.

Předně, státní firmy jakoukoli podporu formou darů, dotací nebo sponzoringu poskytovat nemusí. A je legitimní tvrdit, že takové rozhodnutí je nejlepší možné. Proto jsme i fakt, že státní firma žádné podobné prostředky nevydává, oceňovali 3 body.

Pokud však státní firma nějakou pravidelnou formu podpory poskytuje, měla by na to mít nastavena transparentní pravidla, která budou rozumně doplňovat účel a strategické cíle státní firmy, případně budou logicky v souladu se ESG strategií státní firmy. Jinými slovy dává logický smysl, že např. Letiště Praha bude podporovat různé formy letectví a okolní obce, které provoz letiště ovlivňuje. Pokud však v minulosti např. České dráhy podporovaly Daviscupový tenisový tým, opravdu nebylo zřejmé, jakým způsobem tenis souvisí s vlakovou dopravou.

Pokušení státní firmy podporovat různé subjekty či akce, které má spíše politické důvody pro náklonost konkrétních politiků či členů kontrolních orgánů, může být značné. Proto by pravidla pro dary, dotace a sponzoring měla být zveřejněna, aby obstála před případnými otázkám veřejnosti.

Zatímco některé státní firmy nám pravidla pro poskytování darů zaslaly na základě žádosti o informace, za nejvhodnější stav považujeme to, když se každý případný žadatel o dar může seznámit s pravidly přímo na webu.

Viz doporučení k otázkám č. 6 a 7. Pokud jde o výzvy k podání žádosti, vnímáme tuto praxi jako best practice pro zájemce o podporu. V případě, že jako potenciální žadatel o podporu od konkrétní státní firmy na webu nevidím, zda, kdy a jak je možné o podporu žádat, nebudí to v žadateli důvěru v to, že jsou si „všichni žadatelé rovni“.

Zveřejnění výzev s bližšími podmínkami podpory, termíny, formátem žádosti apod., může zároveň přinést i administrativní úspory na straně státní firmy spojené s komunikací s případnými žadateli.

Velmi transparentní systém pro poskytování podpory má Letiště Praha. Každý návštěvník webu velmi rychle získá přehled o tom, jaké žádosti jsou z programu podporovány, podle jakých pravidel a jaké subjekty a projekty byly podpořeny v minulých letech.

Viz doporučení č. 6 až 8. K tomu lze dále doplnit, že pokud bude veřejnosti transparentně sděleno, koho státní firma podpořila v minulosti, může to 1. vést k důvěře u veřejnosti, 2. vést k důvěře u potenciálních zájemců, kteří na první pohled vidí, zda tematicky zapadají mezi potenciální žadatele a jaká výše podpory je představitelná, 3. omezit politické tlaky na vedení státní firmy, aby byly podpořeny konkrétní projekty nebo subjekty.

Letiště Praha zveřejňuje v přehledných tabulkách za poslední 3 roky grantového programu, kteří žadatelé byli podpořeni, jakou částkou a na jaký projekt.

Viz doporučení č. 6 až 9. Avšak vedle darů, dotací a sponzoringu konkrétním subjektům je v této oblasti možné podporovat i konkrétní sportovní, kulturní a vzdělávací akce, a to i nefinanční formou. I takové podpory by z důvodů zmíněných v předchozích doporučeních měly být zveřejněny.

Explosia, a.s. poskytuje přehledný výpis všech podpořených subjektů včetně částky a účelu podpory.

Výroční zprávy by měly podávat komplexní obrázek o činnosti společnosti. Není sice zákonnou povinností, aby byly zveřejněny přímo na webu státních firem, považujeme to však za standard, který by měly dodržovat všechny státní firmy. Stejně tak i to, aby byly zveřejněny alespoň tři poslední výroční zprávy, ideálně na jednom URL. Veřejnost by si sice mohla výroční zprávy dohledat i v obchodním rejstříku, avšak to považujeme za přístup, který naprosto neodpovídá nárokům na transparentnost státních firem.

Zveřejňování výročních zpráv na webu, které obsahují účetní závěrku firmy za daný rok, je naštěstí u naprosté většiny posuzovaných státních firem samozřejmostí.

Z webových stránek státní firmy by mělo být snadno a srozumitelně znát, kdo je vlastníkem státní firmy. Stát i samosprávy vlastní podíly v řadě obchodních společností různých právních forem (akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, státní podniky). To, co vlastní v jedné zemi stát, vlastní v jiné samospráva, případně je spravováno soukromým subjektem na základě smluvního vztahu. V ČR je rozličnými způsoby vlastněna a spravována např. vodohospodářská infrastruktura, a to od jediného majitele i správce (kterým je jedna či více samospráv) až po veřejnoprávního majitele, ale soukromého správce.

Poskytování veřejných služeb může nabývat mnoha podob, které se v průběhu času vyvíjí a mění. Veřejnost by měla při návštěvě webu státní firmy snadno zjistit, zda jde o společnost 100% vlastněnou veřejným subjektem, anebo je tu jiný poměr vlastnických podílů. U státních firem pak jde specificky o to, které ministerstvo je pověřeno výkonem vlastnických práv. Pověřený ministr/yně pak zároveň nese nejvyšší míru politické odpovědnosti v případě, že taková státní firma nefunguje z pohledu veřejnosti optimálně.

Státní firmy by měly sledovat nejlepší praxi i co do transparentnosti reportingu o své činnosti. Informovat veřejnost pouze jednou ročně formou výroční zprávy není dostatečné. Navíc výroční zprávy bývají zpravidla zveřejňovány až v letních měsících následujícího roku.

V případě obchodních společností spadajících pod zákon č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu je půlroční veřejný reporting na základě § 119 zákona dokonce povinný. Obdobný standard by měl platit i u státních firem.

Pololetní zpráva skupiny Českých drah obsahuje hlavní finanční ukazatele za první polovinu roku 2024 porovnané s první polovinou roku 2023, zprávu představenstva o podnikatelské činnosti k 30. 6. 2024 atd.

Chce-li se veřejnost dozvědět o vývoji finanční kondice státní firmy v čase, je vhodné, aby státní firma ve výroční zprávě nebo ideálně přímo na svém webu podávala informace o vývoji finančních ukazatelů alespoň za tři roky zpětně. Pouhé meziroční srovnání může být zavádějící.

Je skvělé, když si veřejnost může udělat představu o vývoji základních ukazatelů týkajících se provozu státní firmy přímo z jejího webu jako v případě Národní rozvojové banky. Pozitivně ale hodnotíme i to, když je takové porovnání možné nalézt ve výroční zprávě.

Počet zaměstnanců je pro veřejnost snadno uchopitelný indikátor toho, jak velká a důležitá státní firma opravdu je. Zda nejde jen o „schránku“, která pronajímá státní majetek provozovateli, kdy je marné stěžovat si na její veřejné služby, které reálně poskytuje až smluvní provozovatel.

V médiích se zároveň velmi často objevují počty „státních zaměstnanců“. Zaměstnanci státních firem jsou však kategorie, o které se téměř nikde nemluví. Z našeho pohledu je vhodné, aby veřejnost měla snadno dostupnou představu o tom, kolik zaměstnanců je třeba k poskytování veřejných služeb, jako je např. veřejná dopravní infrastruktura.

Přímo v rámci základních údajů o podniku si může občan udělat představu, o jak velký podnik z hlediska počtu zaměstnanců se jedná.

Doporučení k otázkám č. 4 a 5 zde platí obdobně.

Přímo z webových stránek MERO ČR, a.s. se dozvíme porovnání počtu zaměstnanců za uplynulé 3 roky.

Pro pochopení toho, jak státní firma funguje a kde na svou činnost získává prostředky, považujeme tuto informaci za zásadní. Je častým omylem, pokud si někdo myslí, že státní firma s právní formou obchodní společnosti musí vytvářet zisk. Některé státní firmy fungují z povahy věci na základě dotací od jiné složky státu či z EU (např. ŘSD), jiné si na svou činnost „vydělají“ díky vybírání poplatků (např. státní podniky povodí).

Je vhodné, aby veřejnost měla snadný přehled o tom, kolik veřejných prostředků a za jakým účelem do státní firmy plyne. To by měla umožnit právě podobná záložka na webu státní firmy.

Seznam podpořených projektů včetně specifikace fondu, ze kterého je dotace čerpána, výše prostředků a stručného popisu účelu projektu.

Naše doporučení k povinné pětileté rotaci auditorů u státních firem odpovídá mezinárodní dobré praxi: vychází z principů OECD pro státní firmy, reflektuje doporučení Evropské komise a profesních orgánů (IFAC, IESBA) a jde nad rámec minimálních standardů ve prospěch vyšší transparentnosti a nezávislosti.

Příkladem dobré praxe je Státní tiskárna cenin, s.p. V letech 2010 až 2024 měla STC účetní závěrku auditovanou těmito společnostmi: za účetní období 2010, 2011, 2012 a 2013 MAIN AUDIT, s.r.o., IČ 63488019; za účetní období 2014, 2015 a 2016 PricewaterhouseCoopers Audit, s.r.o., IČ 40765521; za účetní období 2017, 2018 a 2019 Deloitte Audit, s.r.o., IČ 49620592; za účetní období 2020, 2021 a 2022 PricewaterhouseCoopers Audit, s.r.o., IČ 40765521; a za účetní období 2023, 2024 a 2025 Ernst&Young Audit, s.r.o., IČ 26704153.

Výroční zprávy by měly podávat komplexní obrázek o činnosti společnosti. Není sice zákonnou povinností, aby byly zveřejněny přímo na webu státních firem, považujeme to však za standard, který by měly dodržovat všechny státní firmy. Stejně tak, aby byly zveřejněny alespoň tři poslední výroční zprávy, ideálně na jednom URL, a byly velmi snadno dohledatelné.

Výroční zpráva by měla být ve strojově čitelném formátu. Samy organizace při plnění informační povinnosti často odkazují na své výroční zprávy, je tedy nutné zajistit, že informace jsou snadno dohledatelné pomocí klíčových slov a vyhledávání.

Častým nešvarem bývá zveřejňování částí výročních zpráv formou strojově nečitelných obrázků. Typicky jde o závěry auditora, případně tabulkové přílohy jako výsledovky nebo rozvahy. Vzhledem k tomu, že tyto podklady musí mít i svou elektronickou strojově čitelnou podobu, nevidíme k tomuto způsobu zveřejňování jediný důvod.

Stanovy u akciových společností a zakladatelská listina se statutem u státních podniků poskytují veřejnosti naprosto základní přehled o účelu založení a předmětu podnikání státní firmy či právech státu jako jediného akcionáře. Podobně zde aktivní občan nalezne pravidla pro nakládání s majetkem firmy, postavení orgánů státní firmy a rozdělení kompetencí mezi nimi, jejich funkčních obdobích atd. Jedná se tedy o naprosto základní dokumenty ve smyslu toho, jakým způsobem je státní firma spravována, a ačkoliv všechny tyto dokumenty mají být dostupné ve Sbírce listin, pro státní firmy považujeme za běžný standard, aby byly k dispozici i na jejich webových stránkách v rámci základních informací o podniku.

Odkazy k nalezení zmíněných dokumentů ve Sbírce listin jsme hodnotili kladně pouze v případě, že vedly přímo na stránku, ze které bylo možné dokument vyhledat. V případě, že odkaz vedl pouze na Sbírku listin dané společnosti, jsme hodnotili negativně, neboť funkce vyhledávání není silnou stránkou Sbírky listin, a to zejména z důvodu, že neexistují standardizovaná typová označení vkládaných dokumentů.

K nezveřejnění organizační struktury nevidíme jediný důvod. Informace o organizační struktuře podniku představuje nutnou podmínku k tomu, aby se veřejnost dozvěděla, jak a kdo v rámci státní firmy rozhoduje a jak jsou nastavené odpovědnosti za dílčí cíle. Je také důležitá pro to, aby veřejnost mohla účinně řešit případné problémy při plnění veřejných služeb, které státní firma činí. Opačný přístup pak vede k tomu, že státní firma je pro veřejnost pomyslná „černá skřínka“, a pro případný kontakt s veřejností/dodavateli/uživateli existuje pouze obecný kontaktní e-mail, případně se veřejnost domáhá kontaktu na samotného ředitele.

Rozhodnutí valných hromad, případně rozhodnutí zakladatele (příslušného ministerstva) řeší ty nejzásadnější úkony, které koná vlastník (stát) směrem ke státní firmě. Proto by měla mít veřejnost možnost se s těmito úkony srozumitelně a snadno seznámit. Stejně jako je důležité mít zveřejněné dlouhodobé cíle, je vhodné držet přehled i u úkonů, které například dané cíle mění nebo jsou výsledkem mimořádných událostí.

Členové dozorčí rady jsou fakticky prostředníky mezi veřejností a státní firmou. Vykonávají kontrolní funkci a mají hlídat naplňování účelu státní firmy, kontrolují výkon managementu a přeneseně tak zároveň hlídají naplňování veřejného zájmu.

Je v zájmu veřejné kontroly, aby byly zápisy z jednání dostupné a bylo možné dohledat například jak se projednává strategie na další období nebo jak se řeší případné aktuální problémy (typicky blackout, povodně apod.).

Příkladem dobré praxe je Správa železnic, která zveřejňuje záznamy z jednání správní rady.

Veřejnost jako akcionář by měla vidět na naplňování jak dlouhodobé strategie, tak i průběžných krátkodobějších cílů. Poskytnout veřejně informace o tom, k jakým postupům došlo nebo nedošlo v dílčím dosahování cílů, může pomáhat jejich efektivnějšímu naplňování. Managementy tyto průběžné informace zpravidla stejně vytvářejí. Na soukromém trhu je i toto obvyklé např. u firem kotovaných na pražské burze, namátkou ČEZ, a.s., Colt CZ Group a další.

Jasné informace pro veřejnost, kterými kanály podnik v případě různých potřeb kontaktovat, by měly být základním standardem komunikace s veřejností. Cílem není mít na každý typ dotazu zvláštní kontakt (e-mail/tel.), ale zveřejnit informaci, že například žádosti podle zákona 106/1999. Sb. se mají zasílat na e-mail podatelny.

Tato otázka směřuje na plnění zákonné povinnosti podle § 5 zákona o přístupu k informacím, který požaduje, aby organizace do 15 dnů od poskytnutí informací na žádost tyto informace zveřejnila způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Poskytovat informace v souladu se zákonem by mělo být dodržováno zcela, bez snahy proces získání informace komplikovat. Například tím, že je poskytnuta až po podání stížnosti.

Státní podniky zajišťují veřejné služby, a proto by měly weby splňovat i vysoké parametry pro uživatelskou přístupnost.

Školení příslušných osob v této relativně nové právní problematice považujeme za velmi důležité. Příslušné osoby jsou klíčové pro dobré fungování vnitřního oznamovacího systému. Zákon jim dává jasné povinnosti, které musí znát, ale zejména na nich leží tíže prošetření oznámených informací. Postupy pro vyřizování oznámení si nelze osvojit jinak než praxí a sdílením zkušeností. Pojem „školení“ pro účely hodnocení zahrnuje zejména konference, semináře, webináře, workshopy, e-learningové programy a vstupní školení.

Příkladem dobré praxe je Česká pošta a její robustní Compliance program.

Zaměstnanci často nevědí jak a na koho se obracet s oznámením, a to je může odradit od toho, aby porušení vůbec řešili. Nestačí mít informace na webu organizace, což dokazují i audity, které vyhodnocují funkčnost vnitřního oznamovacího systému (VOS). Velmi dobře fungují pravidelná školení, ideálně přímo od příslušné osoby, s jasnými příklady týkajícími se oboru, v kterém firma působí, protože nejen předávají informace, ale také budují důvěru ve VOS.

Příkladem dobré praxe je Česká pošta a školicí program pro zaměstnance – bod 2.3.

Možnost podat anonymní oznámení je důležitá pro pocit bezpečí oznamovatele. Český zákon anonymní oznámení nepodporuje, ale ani nezakazuje. Proto je důležité, aby bylo ve vnitřních předpisech a na webu jasně uvedeno, že s anonymními oznámeními je nakládáno stejně jako s neanonymními – stejným způsobem a ve stejných lhůtách. Pro kladné hodnocení není dostačující zákonné minimum, že anonymní oznamovatel je chráněn až od chvíle, kdy jeho totožnost vyjde najevo. Neobstojí ani častý argument, že anonymní oznamovatele nelze chránit. V dnešní době je možné komunikovat anonymně a současně mít dostatek potřebných informací. Zároveň je z praxe ověřené, že anonymita je důležitá při prvním kontaktu – po nabytí důvěry se oznamovatelé často sami ztotožní.

Vnitřní předpis podrobně upravuje, jaké pravomoci má příslušná osoba, jak funguje odpovědnost ve firmě a další důležité informace o tom, jak funguje VOS. Tyto informace oznamovateli pomáhají rozhodnout se, zda internímu systému důvěřuje. Uveřejnění na webu zajišťuje, že k předpisu mají přístup všichni potenciální oznamovatelé – například bývalí zaměstnanci nebo třeba dodavatelé.

Využití zákonné výjimky nemá žádné smysluplné opodstatnění. Důsledkem je pouze omezený příjem informací například od dodavatelů zakázek. Častý argument, že externí dodavatele nelze chránit, neobstojí. Je totiž možné zajistit anonymní komunikaci a mít dostatek informací, aby při prošetření nedošlo k odhalení totožnosti.

Příkladem dobré praxe jsou Lesy ČR, které nejenom že nevylučují okruh možných oznamovatelů, ale řeší pohromadě vše od etických pochybení až po korupci.

Aplikace s end-to-end šifrováním pomáhá udržet komunikaci s oznamovatelem v důvěrném režimu a technicky řeší problém, jak komunikovat s anonymním oznamovatelem a mít dostatek informací. Často také nabízí celý systém na správu oznámení, což zjednodušuje práci příslušné osoby.

Jasné informace pro veřejnost, jak a kterými kanály kontaktovat podnik v případě různých potřeb, by měly být základním standardem komunikace s veřejností. Cílem není mít na každý typ dotazu zvláštní kontakt (e-mail/tel.), ale zveřejnit informaci, že v případě stížností či podnětů se mají občané obracet na e-mail podatelny a ušetřit tím veřejnost pochybností, zda zvolili správný způsob.

Etický kodex stanovuje jasná pravidla a hodnoty, ke kterým se firma hlásí. Jejich znění je důležité nejen pro zaměstnance, ale i pro dodavatele a další subjekty vstupující s podnikem do kontaktu.

Jasná pravidla a konkrétní postup, jak řešit případné sporné situace či porušení, značně zvyšuje pravděpodobnost, že pravidla nebudou porušována. Informace by měly být dostupné na webu, aby se s nimi mohli seznámit i dodavatelé, zákazníci a další subjekty, které s podnikem spolupracují.

Korupce je široký pojem, který je dobré specifikovat na konkrétních oblastech a postupech dané firmy. Uvědomění si, kde leží rizikové oblasti, je důležitým preventivním opatřením. Znát pravidla v oblasti protikorupční politiky podniku je důležité nejen pro zaměstnance, ale opět i pro externí subjekty jako jsou dodavatelé, zákazníci a další subjekty.

Příkladem dobré praxe jsou Lesy ČR, kde mají nejen všechny dokumenty, ale také zprávy o vyhodnocení CP a záznamy z jednání etické komise.

Certifikace představuje způsob, jak zajistit, že je celé nastavení protikorupční oblasti dostatečně robustní, sedí firemní organizaci a zejména že, díky opakovaným hodnocením, nedochází k postupné erozi jeho fungování a nastavení. Zároveň pomůže sjednotit často rozdělené agendy compliance programu a whistleblowingu.